INELIA BENZ O ČASE PO PROSINCI 2012

19.01.2013 14:14

Přikládám nejnovější příspěvek od Inelie Benz v překladu a se zajímavým pohledem Terezky Dubinové na změnu, která se (zdánlivě) nestala.

INELIA BENZ: COŽE? 2013? PŘED NÁMI JE COKOLIV......

(LEDEN 2013)

(Original: :  What? 2013? Whatever next….)

Můj názor na prosinec 2012 nebyl nikdy populární. Byla jsem středem pozornosti za své výroky „Koupím si popkorn a budu sledovat průběh“, „Budu nakupovat vánoční dárky“, „Nic se nestane“, „Stále je tu možnost dramatické změny, ale Gaia ji nechce a nechce ji ani kolektivní vědomí.“ Abych řekla pravdu (a jak jsem tvrdila již dříve), s tímto náhledem jsem nebyla spokojená ani já sama. OPRAVDU jsem se chtěla probudit prvního dne roku 2013 a zjistit, že všechny vály skončily, chudoba byla odstraněna, farmaceutický byznys s léky skončil, chemické znečištění zmizelo….a tak dále, a tak dále.

Můj náhled není nový. Vždyť poté, co jsem v roce 2010 vyslyšela volání Zdroje vystoupit z anonymity a stát se veřejně známou osobou, nazvala jsem svoji webovou stránku „Osobní a globální vzestup v letech 2012-2017“. V těchto letech máme my jako lidské společenství zvýšit jak naši osobní, tak kolektivní vibraci natolik, aby dosáhla kritického bodu, rozhodujícího množství, „efektu sté opice“. V roce 2017 už nebude potřeba o tom mluvit, neboť každý člověk na planetě bude mít k podstatnému sdělení přístup v daném momentě ve své mysli. Poté bude trvat dvě a půl generace, než bude plně integrováno nové paradigma. Ano, dvě a půl generace – to také není příliš populární názor.

Je skutečně mnoho lidí na celé planetě, kteří v prosinci 2012 prošli mimořádným pozvednutím a rozšířením vědomí – a to je skvělé! Nyní mohou začít pracovat jako Strážci (Custodians) planety. Mnoho lidí naopak necítilo vůbec nic. A z nich mnozí jsou nyní zklamáni, cítí se obelstěni a diví se, jak je možné, že jsou na planetě stále války. To je znamením, že tento člověk nepřekonal – a  nikdy neopustil – začarovaný kruh OBĚŤ/AGRESOR/SPASITEL/MUČEDNÍK. Tito lidé očekávali vnější zásah jak pro sebe, tak pro kolektiv, který by se s tím vypořádal. Média jenom posilují tento pocit zklamání, šíří strach a snaží se vynutit co nejrychlejší přijetí pravidel, jež nás oslabují (dis-empowering laws).

Takže, co můžeme dělat? Co dál? Jak s tím můžeme pohnout? Nejprve si uvědomme, že Nové Paradigma, Pátá Dimenze nebo jakkoliv to nazveme, není místo (ani v čase, ani v prostoru), ale je to TVOŘENÍ, KTERÉ ZAČÍNÁ UVNITŘ KAŽDÉHO Z NÁS. Pozvedněme své osobní vibrace, zpracovávejme svoji vlastní negativitu, naplňujme naši realitu a naše těla naší esenciální energií, Zdrojem Světla/Lásky. Tato práce začíná TEĎ. Momentálně nemáme žádná další uklidňující data, která by nás rozptylovala. Můžeme začít tvořit to, co skutečně chceme zažívat na této nádherné planetární Bytosti, Planetě Zemi.

Jestliže jste unavení – a já jsem - vezměte si pár dní dovolenou. Odpojte se od internetu, emailů a zpráv a jděte na pár dní ven do přírody. Dýchejte, znovu se spojte s pevnou oporou – Gaiou. Vše další je jenom iluze zmatku. A potom se spojte s pěti lidmi, kteří mají podle vás vysokou vibraci. Ať už se s nimi spojíte skrze knihy, blogy, zprostředkovaně či osobně, ať jsou pro vás pěti nejdůležitějšími vztahy na celé planetě. Těch pět lidí, se kterými jsme v denním životě nejvíce spojeni, jsou ti, se kterými tvoříme svoji realitu. 

Překlad do češtiny: Terezie Dubinova, www.oheladom.cz

Zdroj originálu: http://www.ascension101.com/cs/home/ascension-blog/70-january-2013/300-what-2013-whatever-next.html

 

A komentář od Terezky Dubinové:

Jsem ráda, že se Inelia k tématu prosince 2012 vyjádřila a přidávám svůj vlastní postoj. Sama jsem se pohybovala mezi dvěma názory. Na jednu stranu jsem doufala a věřila, že se po 21. prosince „něco“ ve společnosti pohne, více lidí se probere, začne tvořit novou realitu a ta se konečně bude zhmotňovat. Jak mohu ale ze svého úhlu pohledu jedince vidět, zda se to již někde neděje? Popravdě řečeno si myslím, že „někde“ – v růstu osobností lidí a změně jejich směřování, záměrů a podstaty tvořivosti – se to již děje. Ten den jsem měla silný vjem roztržení temnoty a vylití světla, které je tu plně přítomno a čeká, až si – slovy Inelie – zvýšíme vibraci natolik, že s ním splyneme.

Můj druhý názor byl silně ovlivněn kolektivní pamětí a určitou únavou mé staré duše. V pracovně mi vedle sebe visí dva plakáty, podezřele podobné: plakát na film Agora (s Hypatií, za níž jsou temné mraky, hroutící se chrámy a drancující lůza) a plakát na film Harry Potter a relikvie smrti, druhý díl, s nápisem „Vše končí“ (s Harrym, Ronem a Hermionou, za nimiž jsou temné mraky a zbořené Bradavice). Ano, tak si pamatujeme konce cyklů: zkáza, zmar a velké oběti. V našem kolektivním vědomí je navíc silně obtisklé křesťanské podání konce světa apokalypsou, příjezdem čtyř strašlivých jezdců, kteří zničí starý svět.

Něco tu chybí…. Ach ano, ZNOVUZROZENÍ. Jak by mohlo nechybět, když patří do zavrženého cyklického času Bohyně. Je součástí mnohem hlubší a absolutnější Moudrosti Země a Vesmíru, jež ví, že vše živé se nadechuje a vydechuje, rodí a umírá a znovu se rodí. Hypatia umírá a s ní hodnoty lidské svobodné zvídavosti a náboženské plurality a bude trvat mnoho staletí, než se z tohoto zranění lidská kultura začne zotavovat. Harry zůstává naživu, spolu s přáteli zlo přemohli, a budou budovat Bradavice a svůj život od začátku. Je ale nutná ta zkáza dnes?

Archetyp zkázy starého světa a bolestného zrození světa nového („těžkých porodních bolestí“) je až příliš spjatý s naší 3D a 4D realitou. A co když to jinde může být jinak? Co když není potřeba, abychom trpěli, bojovali v dualitě proti zlu, obětovali své blízké, svůj život, svoji naději? Co když je to tentokrát o něčem úplně jiném?

Ano, přiznám se, že i mně to večer 21. prosince došlo s plnou silou: Nikdo to za nás neudělá. Nepřijde hrdina, spasitel, avatár, který by nás z tohoto dramat plného světa vysvobodil. Ten hrdina, ta hrdinka, je v nás. A pomůže nám nahlídnout staré brzdící vzorce, které nás drží pod krkem a nechtějí, abychom rostli. Protože jakmile porosteme, vše se změní. A změnu nemá 3Dčlověk rád…

Jak je změna potřebná jsem si uvědomila, když jsem se při čtení internetových článků české duchovní učitelky dostala na jistý známý a populární duchovní web. Je plný článků a channelingů o světle, Lásce, Pravdě a změně frekvence. A v jednom z těch článků jsem se dočetla, že podzimní hlasování o Palestině v OSN bylo projevem přicházejícího Světla. (Ano, Palestina, to je ta dnes už do značné míry autonomní země zmítaná bratrovražednou válkou dvou teroristických frakcí, které usilují o nadvládu a ohrožují tím sousední stát – Izrael). Dále jsem se dočetla, že naši … (sprostá nadávka) politici lezou do…. (sprostá nadávka) satanským politikům USA a sionisté ovládají svět. Pro jistotu jsem si zkontrolovala, zda jsem se nedostala na neonacistický web. Ne, nedostala. Komentáře k článku (samozřejmě anonymní) byly dost hnusnou žumpou – a že jsem díky studiu historických textů z dob nacismu zvyklá na ledacos.

Ano, je těžké zbavit se prstenu moci. Nikdo nám to neukázal lépe než Frodo, ten pravdivý a upřímný hrdina-nehrdina. Pro začátek stačí, když se uzemníme a s láskou přijmeme tento hmotný, stvořený svět, ve kterém žijeme. Probereme se z iluzí a mlhy vlastních pokřivených realit. Pokud jste frustrováni z vnějšího světa, vztahů, politiky,….atd., běžte se vykřičet do lesa nebo vybít do boxovacího pytle. A pak se podívejte uvnitř sebe. Proč nám to dělá pořád tak dobře? Všechna ta dramata, boje, slovy Inelie – past oběť/agresor/spasitel/mučedník? Stydíme se přiznat si, že se nás to týká? Protože není nuda? Něco se děje? Nevyčníváme z davu? Je to bezpečné, jisté, už to známe? Bojíme se udělat ten první krok do neznámého světa, kde nic z toho není? A co tam je? A nebudu tam sám?

Nová realita není místo v prostoru a v čase. Je tady a teď, uvnitř nás. To věděli už staří rabíni, když učili, že království nebeské není v čase a v prostoru, že do něj člověk vstoupí ve chvíli, kdy se on sám změní. Není potřeba nikoho následovat a na nic čekat, nýbrž pracovat sám na sobě, se svým egem, touhami, tím, co nazýváme „lidskou přirozeností“. Ale třeba je lidská přirozenost jiná. Třeba čeká na svoji realizaci dlouhá staletí, dlouhé věky, a teď má kosmicky načasovanou příležitost. Třeba je opravdu lidskou přirozeností žít v míru, harmonii a lásce se všemi bytostmi. Je to potenciál, hebrejsky „be-koach“ (doslova "síla", rozumí se k realizaci), který se může stát realitou, „be-poal“. Potom, slovy Galadriel, může nastat „věk lidí“. Skutečných lidí. Tak do toho….